eDoklady mají kvůli vysoké zátěži technické potíže. Ministerstvo vnitra doporučuje vzít si sebou klasický občanský průkaz nebo pas.
Novým prezidentem Free Software Foundation (FSF) se stal Ian Kelling.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za září (YouTube).
Vyšla kniha Počítačové programy a autorské právo. Podle internetových stránek nakladatelství je v knize "Významný prostor věnován otevřenému a svobodnému softwaru, jeho licencím, důsledkům jejich porušení a rizikům „nakažení“ proprietárního kódu režimem open source."
Red Hat řeší bezpečnostní incident, při kterém došlo k neoprávněnému přístupu do GitLab instance používané svým konzultačním týmem.
Immich byl vydán v první stabilní verzi 2.0.0 (YouTube). Jedná se o alternativu k výchozím aplikacím od Googlu a Applu pro správu fotografií a videí umožňující vlastní hosting serveru Immich. K vyzkoušení je demo. Immich je součástí balíčků open source aplikací FUTO. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí AGPL-3.0.
Český telekomunikační úřad vydal zprávy o vývoji cen a trhu elektronických komunikací se zaměřením na rok 2024. Jaká jsou hlavní zjištění? V roce 2024 bylo v ČR v rámci služeb přístupu k internetu v pevném místě přeneseno v průměru téměř 366 GB dat na jednu aktivní přípojku měsíčně – celkově jich tak uživateli bylo přeneseno přes 18 EB (Exabyte). Nejvyužívanějším způsobem přístupu k internetu v pevném místě zůstal v roce 2024 bezdrátový
… více »Raspberry Pi OS, oficiální operační systém pro Raspberry Pi, byl vydán v nové verzi 2025-10-01. Přehled novinek v příspěvku na blogu Raspberry Pi a poznámkách k vydání. Jedná o první verzi postavenou na Debianu 13 Trixie.
Byla vydána nová verze 4.6 svobodného notačního programu MuseScore Studio (Wikipedie). Představení novinek v oznámení v diskusním fóru a také na YouTube.
Společnost DuckDuckGo stojící za stejnojmenným vyhledávačem věnovala 1,1 milionu dolarů (stejně jako loni) na podporu digitálních práv, online soukromí a lepšího internetového ekosystému. Rozdělila je mezi 29 organizací a projektů. Za 15 let rozdala 8 050 000 dolarů.
Andrew McCall se v editoriálu na freshmeat.net pustil do autoconf utilit, které
jsou používány distributory naprosté většiny zdrojového kódu na *nixových
systémech.
V úvodu demonstruje nepraktičnost tohoto build systému úsměvným příběhem
o běžném, přiměřeně zdatném uživateli Linuxu, který se snaží prokousat
zdánlivě banální procedurou ./configure && make && make
install
. Naráží přitom na hromadu problémů, které je nutno řešit,
aby se člověk dopracoval kýženého výsledku - totiž zkompilovaného,
funkčního a nainstalovaného programu. Je sice pravda, že s některým z
popisovaných zádrhelů se pravděpodobně většina z nás také setkala, ale na
druhou stranu je také fakt, že Andrewův fiktivní uživatel působí malinko
natvrdlým dojmem. To však prvním několika odstavcům neubírá na
vtipnosti.
Pak se dozvíme, v čem podle autora tkví problém pro samotné vývojáře. Protože autoconf používá pro sestavování configure skriptů makro procesor m4, tak chcete-li opravdu porozumět tomu, co se pod kapotou děje, je třeba se v m4 orientovat. A to prý není žádná sranda. Říkám "prý", protože já sám takové ambice vůbec nemám, takže nemohu soudit.
Nakonec Andrew načrtne, proč si myslí, že v celém systému vládne takový zmatek (alespoň on to tak vidí...). Jádrem pudla jsou Makefiles. Abychom se předlouhých a komplikovaných Makefilů zbavili, je nutno nalézt efektivnější způsob řízení celého build procesu. Několik "řešení" také nabízí (SCons, CONS, A-A-P). Je si sice vědom jejich nedostatků (např. mizivé portability), ale soudí, že za pokus by jejich masovější rozšíření stálo.
Neméně zajímavé čtení nabízí kopec odpovědí na hlavní článek. Mohli bychom je rozdělit do dvou hlavních skupin. Převládají ti, kteří s Andrewem více méně souhlasí a také si stěžují na všelijaké zákeřnosti, které jim autoconf/automake, apod. provedly. Druhou partu tvoří názory těch, kdo sice netvrdí, že autoconf je dokonalost sama, ale že:
a) Nemáme nic, co by tomuto řešení sahalo alespoň po kotníky.
b) Kdyby se autor a ostatní trochu snažili se něco přiučit, poznali
by, jak silný nástroj to mají v rukou.
Článek najdete zde.
Již v lednu tohoto roku vyšel na
serveru kuro5hin.org krátký článek o
využití komprimačního algoritmu gzip pro
identifikaci spamu. Nenajdete v něm žádná převratná zjištění, přesto je
však myšlenka zajímavá.
LZ (Zip) a příbuzné kompresní algoritmy (gzip) v textu hledají opakované výskyty částí slov, celých slov nebo i frází. Každý takový opakovaný výskyt je nahrazen odkazem na první. Čím více se v textu nalézá totožných prvků, tím lepší poměr komprese získáme.
Této techniky lze využít ke zjištění podobnosti dvou různých textů. Tyto dva texty spojíme, zkomprimujeme a podle dosaženého kompresního poměru můžeme posoudit jejich podobnost. Je samozřejmé, že chceme-li mít možnost získanou informaci vyhodnotit, potřebujeme pro srovnání provést stejný pokus, při kterém jeden z textů nahradíme za jiný.
V případě identifikace spamu tedy postupujeme následovně: připravíme si blok textu, který lze považovat za jasný spam. Stejně tak vytvoříme "šablonu" pro ne-spam. Autor postupoval tak, že si opatřil příklady spamu a ne-spamu z archívu SpamAssassinu. Z takto získaných emailových zpráv odstranil hlavičky a sloučil je do souborů o velikosti mezi 1 a 2 megabajty. Posledním krokem je samotné porovnání. V článku je vyřešeno jednoduchými příkazy:
cat spam.txt text-nove-zpravy.txt |gzip - |wc -c
cat ne-spam.txt text-nove-zpravy.txt |gzip - |wc -c
Ačkoliv výsledky potvrdily hypotézu, že kombinace spamu a ne-spamu bude mít horší kompresní poměr (a naopak), nelze takový postup určitě považovat za odpověď na problém spamu. Nicméně v kombinaci s dosud používanými metodami (které využívají počítání slov a přidělují jim různou statistickou významnost) by tento nápad mohl zlepšit účinnost dostupných filtrů. Přečtěte si původní článek.
Na serveru LinuxWorld.com vyšel rozsáhlý čtyřdílný seriál zabývající se instalací software na Linuxu. Z nadpisu je patrné, že autor, Nicholas Petreley, se stávající situací není moc spokojený. Postupně proto vymezuje výhody a nevýhody balíčkového přístupu a nakonec se i snaží o navrhnutí změn, které by dané problémy mohly řešit.
Přestože spousta uživatelů by jistě pohotově vyzdvihla a na příkladech doložila, kterak jsou balíčky právě té jejich distribuce odpovědí na nářky ostatních (musím se přemáhat, abych sem sám nenapsal, jak je ta "moje" distribuce nejlepší...), Nicholas tvrdí, že žádný z již existujících systémů prosazovat nechce. Žádný není tak jednoduchý a bezchybný, jak by si představoval.
Jednotlivé díly se zabývají následujícími věcmi:
Přečtěte si celý seriál zde.
Opravdu se nenajde nikdo, kdo by se chtěl spolupodílet na vzniku těchto článků?
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
Diskuse byla administrátory uzamčena